Koncem června jsme zajeli na kus řeči za kapelou Aposepsis. Bylo to milé posezení.

Začněme u počátků vaší hudební kariéry, kdy jste vůbec poprvé vzali do ruky hudební nástroj a který?

Honza:
Já jsem začal hrát někdy na základce, když mě rodiče přihlásili na nějakou tu lidušku. Tam jsem hrál na španělku asi tři nebo čtyři roky. Moc mě to tam ale nebavilo, takže mě vyhodili a vrátil jsem se k tomu znova až na střední, kdy jsem dostal elektriku a začal trochu skládat.
Peťa:
Já jsem už od školky hrála na piánko, takový to miniaturní, taky jsem chvíli zkoušela španělku. Pak byla velká pauza, až jsme začali chodit s Honzou, to se mi totiž moc líbilo že hraje na kytaru.
Honza:
Hlavně JAK hraje na kytaru.
Peťa:
Nevím už přesně jak to bylo, ale řekli jsme si, že by bylo dobrý založit kapelu a tak jsem začala hrát na basu.
Petr:
Já jsem nejdřív hrál na piáno, chodil jsem taky do lidušky a tam jsem složil svoji první skladbu. Byl v ní dvojtón a když jsem jim to zahrál, tak se to moc nelíbilo, protože jsme se dvojtón ještě neučili. No a když mi tohle řekli, že se jim to nelíbí, protože jsme se to ještě neučili, tak mě to naštvalo a už jsem tam nepřišel. Taky jsem zkoušel hrát na kytaru, ale nějak mi to nešlo. Jednou jsem si rozbil auto a chtěl jsem dostat k Vánocům blatník. Když byly Vánoce, tak tam byl pod stromečkem jeden takovej dárek, kterej vypadal úplně přesně jako blatník. Nechal jsem si ho až na konec a zjistil jsem, že to není blatník, ale elektrická kytara. No a novej blatník mi schází, ale nechal jsem si to za sedm stovek opravit.
Sam:
Já jsem někdy od osmi let chtěl hrát na bicí, ale oni mě furt nebrali do zušky.
Honza:
Nebrali ho vážně.
Sam:
Jako že jsem byl malej, tak mě prostě nechtěli vzít a pak se mi zas přestalo chtít nebo co. A když mi bylo jedenáct, tak jsem tam zkusil zajít znova a vzali mě.
Peťa:
Ale to už jsi s náma hrál přece, začal jsi v devíti.
Sam:
Jo, to je pravda, ještě než mě vzali do zušky, tak už jsem s nima hrál.
Honza:
Jak on se Hubert dostal ke zpívání?
Petr:
Ty vole Hubert, on hraje na lesní roh, chápeš to?
Honza:
Na angličtině jsme se seznámili, tak jsem se ho ptal, jestli s náma nechce hrát a on že jo, že je kytarista. Já na to že kytar máme dost, tak začal zpívat, a nechali jsme školy samozřejmě.
Takže je nejmladší člen kapely?
Peťa:
Je nejnovější člen, jo.

Jak se teda dala kapela dohromady?

Petr:
Já si to pamatuju, on měl Honza ve škole elektricku kytaru a já se ho ptal, to je kytara? A on že jo, tak mi to dal do ruky a já jsem na to vůbec neuměl že jo, držel jsem to úplně jináč. No a pak jsem ji ty vole dostal a on řekl ať přijdu na zkoušku. Tak jsem přišel, akorát pak povídal že jeho bratr hraje na bicí, tak si říkám, tomu bude tak čtyřicet nebo sedmadvacet, bylo to docela nervy. No a pak se ukázal malej Sam.
Honza: No ale zahráli jsme, myslím že dokonce Pankáče. Já si úplně pamatuju, jak tam Petr přišel, měl takový krátky kraťasy, roztrhaný triko… Ty první zkoušky byly v kotelně na gymplu a se Samem jsme se slyšeli v paneláku, lidi seshora zezdola klepali na topení.

Letošní druhá “Bandzone.cz stage” je dost našlapaná a vaše vystoupení začíná o cca 2 hodiny dříve než vloni. Nejste z toho smutní?

Peťa:
Tak určitě bychom raději hráli později, ale nevadí nám to..

V soutěži “Skutečná liga 2009” jste získali největší diváckou podporu a dostali se tak až mezi finálovou pětku. Jistě zajímavá zkušenost, nové kontakty, spousta vystoupení…

Peťa:
Zkušenost určitě zajímavá, nové kontakty také, ale nemůžu říct, že by nám to nějak významně pomohlo se prosadit.. Ale rozhodně jsme díky skutečné lize zapracovali především sami na sobě, tím nám pomohla nejvíce.

Jaké byly na začatku vaše ambice, čekali jste, že se můžete probojovat takhle daleko?

Peťa:
Já teda jo.
Honza:
Já teda ne, ale úplně abnormálně jsem si to přál.
Sam:
Já myslel, že postoupíme do prvního kola, a pak jsem plánoval tak čtvrtfinále.
Petr:
U mě to bylo naopak, já jsem si říkal, první kolo, tam prostě nepostoupíme, zahrajem si a oni nám řeknou tak čau. Když jsme pak ale postoupili, tak jsem si říkal že to je divný jako, v porovnání s těma ostatníma kapelama.
Honza:
Tím se vlastně ta naše vizuální stránka posunula strašně nahoru, protože Petr, a bylo to kvůli Petrovi hlavně, řekl: „Podívej se na videa těch ostatních kapel, to je strašný, to prostě takhle dál nemůže jít.“ No a tím odstartovalo to, že jsme u toho začali takhle řádit, trénovat si aby to nějak vypadalo, mlátit tam hlavama, a podobně.

A když jenom zkoušíte, tak taky děláte nějaké tyhle věci, mlácení hlavama…

Honza:
Někdy jo a někdy je to fakt prdel, zkoušky bejvaj takový, že se tam dělaj kraviny a když tam někdo je, třeba Vojta se občas chodí podívat, tak těch kravin děláme ještě víc.
Peťa:
Je to pak pro něj takovej underground, lidi z toho bývají dost vyjukaný.
Petr:
A je to tam hodně nahlas.

Jak se to líbí lidem okolo?

Petr:
No nemaj na výběr holt, co se dá dělat.

Back to Top